Od katastrofy k nečekané výhře: sága o merinu s hedvábím
Píše Fernando Santos
Chtěl jsem upléct narozeninový kardigan ze zbrusu nové směsi. Dostal jsem nádherné vlákno, dům plný chmýří a jednu malou tašku. Tohle je upřímná verze.
Plán
Občas testuju nové vlákno. Zčásti proto, abych zjistil, jestli si zaslouží místo v obchodě pro budoucí kolekci, zčásti proto, že ti doporučuju směsi ke koupi, a doporučuju jen to, co jsem sám měl v rukou. Tentokrát jsem měl dokonalou záminku: narozeniny mé tchyně, koncem září. Plán byl krásný kardigan z nové směsi šedého a bílého merina s hedvábím. Stříbrný, měkký, s leskem, který moje každodenní Corriedale nemá. Kdyby se chovala slušně, byl by to dobrý test pro budoucí zimní kolekci.
Co vylezlo z krabice
První pohled byl opravdu vzrušující. Vlákna byla nádherná: zářivá, stříbřitá, s tím jemným leskem, který dá jen hedvábí. Rozložil jsem česanec na podlaze ve studiu a chvíli ho obdivoval, než jsem vůbec sáhl po jehlici.
Kde se to rozsypalo
Potíže začaly ve chvíli, kdy jsem ho začal připravovat tak, jak to v Gigante děláme, tedy dělit a pročesávat česanec do struktury, kterou chunky pletení potřebuje. Trhal se. Vlákna skoro vůbec nedržela pohromadě. A přiznám se k dalšímu zločinu: takhle jemná vlákna nikdy nebyla určená k dělení a oddělování. Směs jako tahle je stvořená pro předení a plstění a byla by krásná v jemnějších pletených a háčkovaných projektech. Chunky ale chce jedinou věc, kterou nezvládne: držet pohromadě jako jeden silný, klidný pramen. Místo toho se při manipulaci rozpadá. Prameny se zvedají, oddělují a odlétají na všechny strany.
Nádherná na pohled. Noční můra na pletení.
Během hodiny byl celý můj dům pokrytý chmýřím. Stůl, židle, moje oblečení, i samotný vzduch. Všechno. Nazval jsem to pravým jménem: naprostá katastrofa, a nápad jsem odložil.
Vracím to (skoro všechno)
Neotevřené sáčky šly rovnou zpátky dodavateli. Jedno kilo už ale bylo otevřené, takže bylo moje. Místo abych ho vyhodil, zkusil jsem záchranu: celé jsem ho ponořil do vody a nechal uschnout, stejný princip vypínání, který usadí hotovou pleteninu. Sušení trvalo věčnost; naštěstí měla Británie zrovna jednu ze svých vln veder, takže jsem nemusel čekat moc dlouho. A napůl to zabralo. Vlákna se uklidnila a dalo se s nimi pracovat; pořád chlupatá, pořád pouštěla chmýří, ale použitelná, pokud máš trpělivost a nevadí ti pak vysávat.
Taška, která to přežila
Takže se ze zachráněného kila stala taška. Chunky minitaška v té stříbrošedé, upletená natěsno, aby se vlákna navzájem podpírala. Nebudu předstírat, že je dokonalá. Nemá ta superostrá oka, jaká dává merino. Je rozcuchaná, chlupatá, stříbřitá. A možná je to přesně ten vzhled, který některé lidi přitáhne.
Protože je tohle vlákno jemné a husté, podařilo se mi vyřešit spoustu konstrukčních problémů, které chunky přináší, hlavně kolem nesení váhy. Nechápej mě špatně, naše tašky jsou krásné. Rozhodně ale nejsou na těžké věci. A nová taška taky ne: týdenní nákup s ní neuděláš (hej, není to nákupní taška), ale malý notebook a pár osobních věcí v ní pohodlně uneseš.
Vymyslel jsem tedy nové ucho: i-cord, který nese váhu přes přední stranu tašky, ne přes boky. A to byl krásný objev.
Pořád nevím, co s tím prototypem udělat. Možná ho daruju přátelům. Ale z téhle chyby mám velkou radost.
Citron, limonáda, caipirinha
Říká se, že z citronu se dá vždycky udělat limonáda. Já bych řekl, že z tohohle byla caipirinha.
Nápad s kardiganem z merina s hedvábím je odložený, ne mrtvý. Pokud někdy najdu verzi téhle směsi, která víc drží, na zimu to zkusím znovu. Mezitím se narozeninový kardigan plete z vlny, která poslouchá (o tom, jak se připravuje naše obvyklá vlna, je celý příběh, a poslouchá právě díky té půlhodince přípravy). A taška zůstává mně.
V té záchraně se skrývá i druhé ponaučení: ať tvůj projekt cestou vypadá jakkoli divně a jinak, vypínání promění vlákna i celý vzhled tvého kardiganu. To je ale téma na další článek.
Pokračování příště…
Hledáš vlnu, která poslouchá?
Každé vlákno v obchodě je takové, se kterým jsem opravdu pletl, ručně připravené u tohohle stolu:
Čti dál
Dělení nespředené vlny na chunky pletení: to dobré, to zlé a ty chomáčky
Půlhodinka ruční přípravy, díky které se naše obvyklá vlna chová tak, jak se tahle směs chovat nechtěla.
Přečti si dál →
