Je chunky pletení skutečné pletení?
Píše Fernando Santos
Ty komentáře znáš: tu vlákno na fóru, tam odpověď na YouTube. „To není skutečné pletení.“ „Je to jen trend pro holky z Instagramu.“ Dokonce jsem viděl lidi ohrnovat nos nad chunky dekami, jako by je větší oko nějak dělalo „méněcennými.“ Přesně o tomhle nám napsal jeden čtenář, takže tady je moje upřímná odpověď. Férové varování: mám k tomu silné pocity.
Ano. Jsou to tatáž dvě oka.
Hladké a obrácené je hladké a obrácené, ať pleteš na jehlicích 3 mm, nebo na jehlicích velikosti násady od koštěte. Chunky kardigan se nahodí, uplete, tvaruje přidáváním a ujímáním, pak sešije a dokončí, přesně jako každý jiný oděv. Jehlice jsou větší a vlna silnější. To je celý rozdíl. Nikdo neříká, že nástěnná malba není „skutečné malování“, protože štětec je velký.
Výtky, vyslovené nahlas
Nejdřív budu férový k druhé straně, protože je v tom zrnko pravdy, které stojí za to pojmenovat: chunky pletení je rychlejší a shovívavější. Méně a větších ok znamená, že spadlé oko snadno uvidíš a opravíš, celý kardigan může vzniknout za víkend a začátečník může hned napoprvé vyrobit něco nositelného. Někomu, kdo strávil tři měsíce na jemném vzoru fair isle, to může připadat, jako by to snižovalo hodnotu jeho úsilí. Ten pocit chápu. Ale „rychle se naučí“ a „trend, který dobře vypadá na fotkách“ není totéž co „není skutečné“, a chunky deka, kterou někdo naplánoval, vyrobil a miluje, není „méně“ než cokoli jiného.
Komu podle mě pletení doopravdy patří
Každý, kdo si sedne, naplánuje to a ztratí se v klubku příze, s jehlicemi nebo jen s vlastními prsty, je můj hrdina. Tečka. Protože se podívej, co doopravdy děláš. Nejen že vyrábíš něco, co předtím neexistovalo a je úplně tvoje; ty medituješ. Řešíš tichou architektonickou hádanku, měníš plochý nápad v hlavě v trojrozměrnou věc, kterou si můžeš obléct. To není podřadné řemeslo. To je nádherné řemeslo.
Každý, kdo se ztratí v klubku příze, s jehlicemi nebo jen s vlastními prsty, je můj hrdina.
Má vlastní dovednosti? Ano, a zkušenosti nesmírně pomáhají.
Nebudu předstírat, že se není co učit. Práce s nespředeným česancem je samostatná disciplína. Skoro nemá zákrut, takže když máš těžkou ruku, klouže a dělí se, a postupně si pro něj vypěstuješ cit. Udržet stejnoměrné napětí přes obří oka je těžší, než to vypadá. Konce se zapošívají plstící jehlou, protože vlna je příliš silná na to, aby se dala navléknout. Základy potřebuješ, a pokud přicházíš s roky pletení za sebou, svět je tvůj.
Ale každý musí někde začít a každý má s přízí jiný příběh. Někdo najde duši v háčkování, někdo v pletení, někdo v obojím. Způsobů je tolik a každý platí: kontinentální i anglický, portugalský, fair isle, patent, krajka, copánky, chunky cowichanská tradice, a to ještě nejsme u pletení na rámu, pletení na rukou nebo pletení prsty. Žádný z nich není ten „správný“. Každý je prostě to, co danému člověku promluvilo do duše, a způsob, jakým se rozhodl učit.
Můj vlastní příběh
Vyrostl jsem jako tradiční pletař. Mám špatný zrak, takže jemné, tenké pletení nikdy nemohlo být můj svět; 9 až 12 mm bylo vždycky to moje. Pak jsem uviděl chunky pletení a upřímně mi to vyrazilo dech. Druhý den jsem byl po celém internetu, učil se, studoval, chápal, jak to funguje. A všechny ty roky obyčejného pletení (kardigany, svetry, šály, ponožky a víc psích svetříků pro přátele a rodinu, než bych kdy spočítal) mi nesmírně pomohly. Základy se přenášejí přímo. Postup je stejný. Tradiční pletení pořád zbožňuju, ale nikdy bych psímu svetříku neříkal „vyšší pletení“ jen proto, že jsem ho upletl na jehlicích 9 mm. Stejné ruce, stejná oka, stejná radost.
A radost z chunky? Promiň, ta nemá konkurenci.
Hotový chunky kousek vypadá jako krabice duh, která vybuchla tím nejlepším možným způsobem, a za tím si klidně budu stát až do hrobu. Můžeš se mnou souhlasit, nebo ne; taková je dohoda, a je férová.
Kde končím
Svět by byl laskavější, kdyby se víc z nás staralo o sebe a nechalo lidi trochu se bavit, ať pracují s tenkými jehlicemi, nebo s jednou velkou jako koště. O skutečném pletení nerozhoduje velikost jehlic. Rozhoduje o něm to, že si člověk sedne, uplete oka a vyrobí něco, na co je hrdý. Chunky se počítá, pokaždé.
Čti dál
Skutečný důvod, proč jsou najednou všichni posedlí chunky pletením
Kouzlo velkých ok, vysvětlené: proč se plete tak rychle a nepřipomíná jemnou vlnu ani trochu.
Přečti si dál →
