Z Gigante Journalu

Pletení prsty vs. jehlice u chunky pletenin

Jak na to

Pohled shora na ruce, které prsty pletou díl vícebarevného chunky kardiganu v petrolejové, rezavé a krémové na kamenné podlaze.

Sdílej

Možná je to otázka, kterou dostávám nejčastěji, na Etsy i ve zprávách, skoro denně: mám tohle plést prsty, nebo použít velké jehlice? Moje upřímná odpověď platí oběma směry a obsahuje i háčky, na které tě nikdo neupozorní.

Ze všeho nejdřív: dělej to, co ti mluví do duše. Opravdu tu není špatná odpověď, jen metoda, která tě bude doopravdy bavit a u které vydržíš. Ale když se ptáš pořádně, tady je všechno, co jsem se naučil, když dělám obojí.

Pletení prsty: snadný a radostný začátek

Pletení prsty je bez debat jemnější začátek. Protože pracuješ rukama tam a zpátky, nikdy nemusíš kvůli pletení obrace zápasit s „rubovou stranou“; je to jeden přátelský, opakující se pohyb. Změny barev jsou snadné. Intarzie (ty barevné bloky) je taky snadná, a právě díky ní vypadá kardigan Gigante jako kardigan Gigante.

Dvě věci, díky kterým to půjde hladce:

Při pletení drž klubka vlny v pořádku a přesouvej je, jak barevné bloky postupují. Trocha úklidu řadu po řadě tě později ušetří zamotaného hnízda.
Použij prsty jako měřítko: každé očko by mělo být zhruba tak široké jako tvoje dva prsty. Velikost oka máš vyřešenou, bez jehlice.
Nech každé očko „políbit“ to předchozí. Při pletení drž očko, které začínáš, těsně u toho právě dokončeného. Vytvoří to ten krásný řetízkový efekt a nesmírně to pomáhá stejnoměrnosti, protože oko sleduje úhledný řetízek, místo aby zachytilo každou drobnou klikatinu nerovnoměrného napětí.

Háček pletení prsty

Oka pletená prsty mají sklon vypadat nerovnoměrně a nic neodradí víc než chunky oděv, který vypadá neupraveně. Zvlášť když tě, stejně jako mě, trochu ovládá perfekcionismus a všimneš si každého křivého očka. Projekty párám (rozpletu a začnu znovu) častěji, než bych si chtěl přiznat, čistě proto, že oka neseděla, jak mají.

Nejlepší obrana je prostě se zastavit a podívat. Je tak snadné se nechat unést, takže si oka kontroluj každou řadu, ideálně zhruba každých pět ok. Pokud byla tvoje očka stejnoměrná a jedno začne zlobit, chyť ho hned: když na křivém oku stavíš dál, dostaneš řetězovou reakci křivých ok, a to všechno z jedné drobné chyby, kterou šlo opravit za vteřinu. Nech to být a skončíš jako já, s vypáráním celé práce. Zeptej se mě, jak to vím.

Trik, na který nedám dopustit, je mít po ruce jednu z velkých jednohrotých jehlic 25 mm (najdeš je na mé stránce s jehlicemi). Jakmile upleteš řadu prsty, přesuň oka na jehlici, aby zůstala stejnoměrná a pravidelná, zatímco pokračuješ. Je to trochu víc práce, ale vrátí se ti to v dokončení, které vypadá záměrně, ne náhodně.

Pletení na velkých jehlicích: profesionální dokončení

Pletení krémového dílu chunky kardiganu na páru obřích březových jehlic 25 mm, měkký česanec se táhne přes kamennou plochu.

Pokud jde o stejnoměrnost, jehlice vyhrávají. Oka se srovnají, vypadají fantasticky a hotový kousek působí pořádně, profesionálně vyrobený. Když tě na ulici zastaví cizí člověk a ptá se, odkud ten kardigan máš, obvykle je to právě proto.

Tady dělají celý rozdíl dva zvyky:

Hlídej si napětí: každé oko ještě trochu povytáhni. Když ho tvoříš, protáhni ho o kousek víc. Právě to dává chunky ten krásný vzdušný, uvolněný vzhled a pocit. Nic neodradí víc než oka natlačená na sebe, která se drží zuby nehty.
Používej kruhové jehlice, ne jednohroté. Jednohrotou jehlici zbožňuju, ale rostoucí kardigan potřebuje místo. Lanko kruhové jehlice nese váhu, dává dílu kam růst a znamená, že ti očka nesklouznou z konce, když se otočíš zády. (Jednohroté si nech na trik s držením ok výše.)

Pletení prsty má laskavější křivku učení; jehlice dají lepší dokončení. Obojí udělá skutečný kardigan.

Háček jehlic

Ale, a je to opravdové ale, jak oděv roste, je těžký a nemotorný. V půlce dílu těla držíš něco zhruba o velikosti malé země a otáčení na lícovou a rubovou stranu se stane pořádným posilováním paží. Popravdě, některé večery mě bolí zápěstí. A na rukávech jehlice nejsou tvoji přátelé: velké jehlice a malé plochy se prostě nesnesou.

Moje jediné opravdové doporučení: pletací koutek

Pokud to jen trochu jde, dopřej si pletací koutek, i kdyby to byl jen uklizený kuchyňský stůl. Chunky se mnohem snáz plete naplocho, protože váhu nese plocha, ne tvoje zápěstí. Ano, je to škoda: pletení a televize jdou krásně dohromady a stůl tu útulnou kombinaci kazí. Ale opři díl o konferenční stolek, o opěrku gauče, o cokoli, co převezme část váhy, a můžeš mít opravdu obojí.

Takže… který?

Opravdu tu není správně ani špatně. Chunky pletení je inkluzivní, krásné a odvážné a jeho nejlepší verze je ta metoda, při které se cítíš pohodlně a jejíž výsledek tě těší. Úplný nováček? Začni prsty a s uvolněnými očekáváními. Jdeš po čistém dokončení, za kterým stojí tvoje vlastní ruce? Sáhni po jehlicích. Nebo dělej to, co já většinu dní, a používej obojí: prsty pro radost, jehlici pro úhlednost.

Pokud jsi úplně na začátku, začni tady: Zvládne začátečník upléct chunky kardigan? Kde začít, upřímně Je to nejjemnější vstup, jaký znám. A až přijde čas na velké jehlice, ty moje jsou tady, včetně jednohrotých 25 mm, které používám na ten trik s držením ok.