Šest nových sad na chunky kardigany na podzim a zimu
Píše Fernando Santos
Šest nových sad na chunky kardigany, čerstvě tady: Parade, Dual, Film Roll, Retro Pop, Retro Neon a Technicolor. Každá začala něčím, co si pamatuju ze svého dětství v osmdesátých letech: kinofilmem, krabicí od bot plnou fotek, balíčkem fixek. Tady je, co která je, proč pro mě tolik znamená a jak se plete.
Dítě osmdesátých let
Vyrůstal jsem v osmdesátých letech a s barvami to tehdy fungovalo jinak. Na jeden film se vešlo dvacet čtyři snímků a člověk týden čekal, jestli se vůbec nějaký povedl. Ty dobré šly do alba s lepicími rožky a ty nejlepší do rámečku u okna, kde slunce všechny pomalu zbarvilo do broskvova. Barvy byly, jaké byly, a člověk s nimi žil.
Další věc, kterou si pamatuju, je kreslení. Každé dítě, které jsem znal, kreslilo stejnou duhu: oblouk z fixek, každá barva z balíčku, přitlačená tak silně, až se papír leskl. Nikdo nás to neučil. Prostě to tak člověk s novým balíčkem fixek dělal.
Tehdy začala i moje láska k barvám, tvarům a designu. Byl jsem jedním z osmi sourozenců, zaseknutý uprostřed, v domácnosti hlučné a plné lidí, a tvary a barvy mi dávaly řád. Sedával jsem a z televize znovu a znovu obkresloval loga telenovel stanice Globo, dokud nebyla přesná. Tam začal ten designér.
Každé oko těchhle šesti vzniklo v Gigante Studiu, nástroji, který jsem vytvořil, aby si kdokoli mohl namalovat kardigan tak, jak jsem tyhle namaloval já: čtvereček po čtverečku, na mřížce, v barvách, které si vybereš. Když jsem je maloval, pořád jsem se vracel do dětství. Ne k těm uhlazeným, nekonečným barvám, které ti dá telefon, ale k těm, na kterých se trochu podepsalo počasí. Fotka zapomenutá na parapetu. Lem obnošený do měkka.
Šest kardiganů, každý malý kousek mých osmdesátek, upletený ve velkém.
Legrační věc. Ten týden, kdy šly do prodeje, byla osmdesátá léta najednou trendem na Instagramu. Neměl jsem tušení. Na těchhle šesti jsem pracoval několik týdnů, se skloněnou hlavou ve Studiu, a dozvěděl jsem se to, až když jsem se vynořil nadechnout.
Pokud tě čeká první kardigan v životě, tři z těch šesti jsou udělané přesně pro tohle.
The Film Roll
Co to je. Cikcaky v broskvové, barvě západu slunce a rubínové na skořápkově bílé, které se uprostřed zad sbíhají do špičky a vepředu se znovu potkávají v druhém V. Cikcaky se posouvají o jedno oko v každé řadě, takže je to o stupeň náročnější než jednoduchý kardigan, ale stojí to za to.
Proč tolik znamená. Tohle jsou barvy fotografií, se kterými jsem vyrůstal. Film Kodak, fotky vlepené do fotoalba Kodak, album na umakartové lince v kuchyni. Polaroid jsme nikdy neměli, znal jsem ho jen z filmů: ve filmu Zoufale hledám Susan je scéna, kde se jím Madonna vyfotí, selfie roky předtím, než to slovo vzniklo, a to je ten Polaroid, který si pamatuju. Ne barvy, jaké ten den doopravdy měl, ale to, co s nimi udělalo třicet let: červená přešla do rubínové, pleť do broskvové, bílá do barvy vaječné skořápky. Když vidím tenhle kardigan, vidím fotky své rodiny a tu verzi osmdesátek, která existuje jen v nich. Mrkni na sadu Film Roll.
The Retro Pop
Co to je. Celý ve slunečně žluté, s jedním výrazným lemem podél spodního okraje a rovně nahoru po předních dílech a středem zad. Barevné linie vedou rovně nahoru a pruhy na rukávech rovně napříč, takže vždycky víš, které oko se mění jako další. Skvělý první projekt.
Proč tolik znamená. Tohle je kuchyň v jednom z domů mého dětství, s modrými a žlutými kachlíky. Tam moje sestry a sestřenice v sobotu odpoledne drbaly, zatímco pekly dort, a klukům tam byl vstup zakázán. Připomíná mi dobu, kdy mou jedinou starostí bylo dostat se do školy a protrpět hodinu matematiky brzy v pondělí ráno. Mrkni na sadu Retro Pop.
The Retro Neon
Co to je. Retro Pop po setmění. Celý v sytě vínové, jasná linka podél spodního okraje a rovně nahoru po obou stranách, jemný pruh u švů a krémová na každém okraji. Stejně jako u Retro Pop vedou linie rovně, takže je to taky skvělý první projekt.
Proč tolik znamená. Vánoce. Dezerty, které dělávala moje máma, ovoce, které jsme v Brazílii vídali jen v tomhle ročním období, švestky a třešně v těch sytě vínových barvách, a spousta sangrie. Právě ovoce ze sangrie mě poprvé opilo, dlouho předtím, než jsem směl dostat sklenku. Mrkni na sadu Retro Neon.
The Technicolor
Co to je. Čtyři plné bloky v jednom kardiganu. Každý díl má jeden nebo dva z nich: růžová u obou spodních okrajů, šeříková a oranžová nahoru po jednom předním dílu, limetková po druhém a přes záda, jeden limetkový rukáv s růžovou manžetou a jeden rukáv celý oranžový. Nikde se barva nemění uprostřed řady, jen párkrát se mění celou řadou, takže ze všech šesti se plete nejjednodušeji a nosí nejhlasitěji.
Proč tolik znamená. Dvě věci. Staré filmy v technicoloru, které běžely každé odpoledne po škole, kde bylo nebe modřejší než jakékoli nebe a nikdo ani nemrkl nad čtyřmi barvami najednou. A barevné pruhy testovacího obrazce. Nikdy jsem dobře nespal, buď vzhůru dlouho do noci, nebo v nekřesťanskou hodinu ráno, a když mi bylo sedm, vzala mě kvůli tomu máma k lékaři na spánek. Televize byla můj společník, a když na noc skončilo vysílání, naskočily barevné pruhy: plné bloky barev vedle sebe, zářící v tmavém pokoji. Tenhle kardigan jsou ty pruhy a každý odpolední film v jednom. Mrkni na sadu Technicolor.
The Parade
Co to je. Citrusová, malinová, barva západu slunce a levandulová stoupají od spodního okraje přes rameno až na rukáv, se skořápkově bílou na spodním okraji, manžetách a předních lemech. Pět odstínů a křivky, které stoupají vždy o jedno oko, z něj dělají kardigan pro ty, kdo milují výzvu.
Proč tolik znamená. Tohle je duha, kterou kreslilo každé dítě osmdesátých let, silně přitlačená každou fixkou z balíčku. Je to taky Rainbow Brite a Můj malý pony, na které se kluci dívat nesměli, pokud si zrovna nehráli s mladší sestrou, a to mi dávalo volnou vstupenku. Lauro, děkuju. A je to Xuxa, největší hvězda dětské televize, jakou kdy Brazílie měla, která zpívala píseň o duze, kde každá barva znamenala někoho jiného. Tehdy to byl punk rock. Dnes se ta samá píseň v Brazílii zpívá jako LGBTQ+ hymna. Tenhle kardigan jsem ani tak nenavrhl, jako spíš si ho vybavil. Mrkni na sadu Parade.
The Dual
Co to je. Z jedné strany růžová Candy Floss, z druhé žlutá Catkin a v místě, kde se setkávají, schody z obřích ok. Jen dvě barvy, takže hlídat musíš jedině ty schody. O stupeň náročnější, ale stojí to za to.
Proč tolik znamená. Dual začal život v růžové a modré. To bylo dilema mého dětství: kluk v modrém, holka v růžovém a žádná jiná odpověď. Žlutá byla verze pro všechny, barva, na kterou si nikdo nedělal nárok, tak jsem to udělal méně okaté, a tady jsme. Otoč se jedním směrem a je růžový. Otoč se druhým a je žlutý. Mrkni na sadu Dual.
Co najdeš v krabici
Každá krabice je zabalená podle tvé velikosti a vlna dorazí už ručně rozdělená a pročesaná, takže nahodíš oka ještě ten den, kdy přijde, ne o týden později. Pokud je potřebuješ, přidej pár jehlic 25 mm, nebo pleť prsty a nic dalšího nepotřebuješ. A přidej Finishing Kit, jestli chceš ty dvě věci, kterými se chlubím každému, kdo je ochotný poslouchat: plstící jehlu s podložkou pro dokonalé zakončení každého konce a hřebínek na vlnu, aby tvůj kardigan vypadal jako nový ještě roky. Návod pro tvou velikost, průvodce konstrukcí a 43minutová videomasterclass jsou ve tvém účtu Gigante Knits hned, jak nakoupíš.
Jestli nevíš, která je ta tvoje, napiš mi.
Čti dál
Jedna věc, kterou si ověř, než koupíš jakoukoli sadu na chunky kardigan
Co v krabici se sadou doopravdy je a jedna otázka, kterou si polož, než si kteroukoli koupíš.
Přečti si dál →
